Píseň pro copatou holku

Kiďák Tomáško Vojta

        G                       C                  G
1. Jak teplá náruč milenky je tráva sluncem prohřátá,
                              C                      G
   a stráně ještě netuší, že za dveřmi už dupe bílý kůň,
     Hmi                        C               G
   pražce voní létem, po nich krásná holka copatá
                 F                       C G
   jde k nám, a černý vlasy jako lesklá tůň.

2. V puse stéblo trávy, a naoko se tvářím, že ji neznám,
   prostě zase jedna, mám se zbláznit, zboří se snad svět,
   až si vlasy rozpustí a nabídne je k pohlazení hvězdám,
   tak vím, že těm hvězdám budu závidět.

3. Co krásnejch holek copatejch se po tom světě trávou brouzdá,
   spletou hlavu tulákům a netuší, že léto chodí spát,
   v opuštěných hnízdech ptáků paní Zima bílé karty rozdá,
   pojď blíž, abych ti moh' dlaně dechem hřát.

4. Až první ledy povolí a slunce trávě řekne: helou, vstávej,
   už dávno budu na cestě, abych, bože, něco nepropás',
   najdu první sněženku a komu ji dám, jen si klidně hádej,
   kdo ví, možná černý copy ustřih' mráz, kdo ví ...