Vdova

Isara

Vdova 
Text: Filip a David Šelemberk, Hudba: Mick Ryan 
 
 
     A 
    Tam na cestě přes blata je chata dřevěná, 
    A 
    v ní žije vdova mladá, navíc pěkně stavěná. 
     D                 A        D            E 
    Jen pár měsíců po svatbě už chlap jí opustil 
     A 
    a od té doby mnohý poutník u ní zastavil. 
 
    Vdova každého pohostí a vezme k sobě spát, 
    Však jen za ním dveře zaklapnou  tak začne naříkat: 
    "Já dala bych i duši svou za noc jedinou, 
    s chlapem co by uhasil mou touhu palčivou" 
 
 
      D                A         D              E 
Ref.: Jó jednou nebo dvakrát to zvládne každej kmán 
      A 
      ale vdovu šťastnou učinit umí jen ďábel sám 
 
    Venku liják bouře zuří, někdo buší do dveří. 
    Vdova běží otevřít, svým očím nevěří: 
    Na prahu krásný cizinec, oči jak hejno vran, 
    a když  po pansku se ukloní, má dveře dokořán. 
 
    Pak promluví a zní to jak když housle neladí 
    Jsem tu abych vyplnil hříšný přání tvý 
    Když do prvního svítání usneš znavená, 
    já se vrátím do pekla a se mnou duše tvá. 
 
 
Ref.: Jó jednou nebo dvakrát to zvládne každej kmán 
      ale vdovu šťastnou učinit umí jen ďábel sám 
 
    A vdova cejtí srdce svý jak bije na poplach 
    Snad strachem nebo že ten čert je po čertech hezkej chlap 
    a když zbyly kosti v talíři a nebylo co pít 
    čert košili si svlíká že můžou na to jít 
 
    Poprvý to bylo nesmělý aby se neřeklo 
    taky udělej si pohodlí když myslíš na peklo 
    Však popátý a pošestý to už je jinačí 
    A potřicátý ďábel sám se divit nestačí 
 
    Když došli k číslu čtyřicet i vdova přiznává 
    Že hrát o vlastní duši je hra celkem příjemná 
    a čert co zprvu myslel si jak vdově vytře zrak 
    už pochopil jak zahynul ten její ubožák. 
 
 
Ref.: Jó jednou nebo dvakrát to zvládne každej kmán 
      ale vdovu šťastnou učinit umí jen ďábel sám 
 
    Po padesátý čertovi přestává stačit dech 
    Ale říká si "Snad Bůh dá, bych z boje neutek" 
    Po šedesátý cejtí že už druhý housle hrá 
    A co s ním ta ženská provádí už ani nevnímá 
 
    Když začlo svítat do stovky jim nechybělo moc, 
    tu Ďábel začal nadávat a volat o pomoc: 
    "Já dám ti co si vzpomeneš jen nech mě jít už spát! 
    Peklo o hříšný duši tví si může nechat zdát." 
 
    Ženská jako když neslyší sápe se na ďábla 
    Tu v pokoji se zableskne postel se propadla 
    Vdova si vzdychne samotná že zase půjde spát: 
    "Jó kdyby tenhle zvlád to ještě aspoň jedenkrát." 
 
 
Ref.: Jó jednou nebo dvakrát to zvládne každej kmán 
      ale vdovu šťastnou učinit umí jen ďábel sám 
 
    Teď o čertu a o vdově pravdu celou znáš 
    Jen zažeň strach a s nadšením i ďábla překonáš