Dopis do nebe

Nedvěd Jan

      E           H             A        H 
Přišla chvíle, kdy déšť smutných myšlenek bloudil 
        E             A           H 
spíš než smutných spíš pravdivých jen 
něco těžké jako svědomí ono to svědomí je 
dopis do nebe velké pravdy a hřích 
 
Černý tabule mraků a bílý světýlka hvězd 
a moudrý zákony lidstva a právo a čest 
všechno uvnitř je psáno a dáno na pospas všem 
jenom odplata patří jenom mě jen 
 
R: tak mi odpusť když můžeš, já vím musím jen chtít 
jestli sliby chceš zkusím, co uměl bych být 
snad ti zůstanu věrnej, až budu utíkat z cest 
až pravda nad láskou bude chtít vést 
 
Přišla chvíle kdy odraz tvoří průzračné já 
kdy se vymlouvat nejde říkat co se jen zdá 
i ty nejzazší kouty myšlenek, kdo líp kdo zná 
zoufalost úniků nepomáhá