LES

MIKY KLOBOUK

D                                EMI 
KDE LES DŘÍVE STÁVAL,TAM UŽ NENÍ NIC, 
A                                D           A 
OKRAJ ZDOBILA MU KRAJKA Z BÍLÝCH A ZTEPILÝCH BŘÍZ. 
D                             EMI 
KAŽDÝ ČAS MÁ PŘECE RUB A TAKY LÍC, 
A                            D 
JAK JE TEDY MOŽNÉ,ŽE TU NENÍ NIC. 
G                     A             D        G 
PRO PÁR MINCÍ ŽLUTÝCH,TEN LES MUSEL UMŘÍT,ODEJÍT, 
A                         D 
NĚKDO ASI CHTĚL MÍT ZLATÝ DŮM, 
G                 A             D          HMI 
ZÁKON DÁ SE PŘECE,VŽDYCKY LEHCE PŘELSTÍT,OBEJÍT, 
G                   A          D 
ČLOVĚK BERE SI VŽDY OD KAŽDÉHO PŮL. 
 
LES NÁM DŘÍVE MÁVAL Z DÁLKY NA POZDRAV, 
PYŠNĚ STÁVAL TU JAK PESTRÝ A NÁDHERNÝ PÁV. 
ZELENÝM MANTLEM BYL A UMĚL V ZIMĚ HŘÁT, 
TAM DĚTI CHODILY SI PO CELÝ ROK HRÁT. 
INDIÁN A PSANEC,NEBO KOVBOJ,LUPIČ,DESPERÁT, 
KAŽDÝ MALÝ HOCH MĚL V TOMHLE LESE RÁJ, 
DO HRY VŠICHNI KLUCI DALI SRDCE,ČEST A BOJE ŘÁD, 
TAK LES CHRÁNIL JE A DOBŘE VYCHOVAL. 
 
TEĎ TU NOVÉ DOMY BUDOU ASI STÁT, 
NIKDO NETUŠÍ KAM DĚTI Z MĚSTA,BUDOU UTÍKAT. 
VŠICHNI TOUŽÍ TADY MÍT DŮM JAKO HRAD, 
SAMÝ BETON,ASFALT,Z AUŤÁKŮ SMRAD. 
POPELNICE MÍSTO STROMŮ BUDOU,JAKO VOJSKO STÁT, 
LIDÉ NEUVIDÍ SLIČNOST BÍLÝCH BŘÍZ, 
BOROVICE VŮNĚ,SMRKY,JEDLE A LAVICE Z KLÁD, 
NA TY ČASY BUDEM JENOM VZPOMÍNAT.