ŽAL

MIKY KLOBOUK

AMI 
JAK MYŠLENKY V POUŠTI,DO KARAVANY SE ŘADÍ, 
AMI 
JAK VLHKÝ PLÁŠŤ NEHŘEJÍ,JEN ZTEŘELE CHLADÍ, 
DMI                                 AMI 
SMUTEK SE KLUBE,ZE SKOŘÁPKY STARÝCH ČASŮ, 
AMI                            E 
OSLOVUJE MNE,NA TISÍC SMUTNÝCH HLASŮ. 
DMI                           AMI 
JAK CHROMÝ STAŘEC,SÁM SI PŘIPADÁM, 
                         E             AMI 
TAKOVOU BOLEST V SOBĚ,VE CHVÍLÍCH ŽALU MÁM. 
 
POHŘEBNÍ VĚNCE,PO KATAFALKU LEZOU, 
KAM VŠICHNI LIDÉ MIZÍ,ACH PANE BOŽE KDE JSOU? 
KAM PODĚLI SE,TY PŘECE VŠECHNO ZNÁŠ A VÍŠ, 
TAK ČEKÁM,ASI MI SOTVA ODPOVÍŠ. 
HAVRANÍ KŘÍDLA,PESTRÉ BARVY NEPŘINESOU, 
TEČOU SLZY ŽALU,A SMRT STARÁ,SE KOLEM COURÁ S KOSOU. 
 
PROČ OBLEK SMUTKU,SI ČASTO ŽIVOT OBLÉKÁ, 
A DOBRÉ MIZÍ,JAK CHLADNÁ VODA S ŘEKOU ODTÉKÁ. 
BOLEST JE KÁMEN,TEN VODA TĚŽKO ODVALÍ,                                           PEVNĚ SE DRŽÍ,NIC NEURVE HO OD SKÁLY. 
S TÍM STRAŠNÝM ŽALEM,NENAUČÍŠ MNE ŽÍT, 
TAK ODPUSŤ MI BOŽE,ŽE K TOBĚ MUSÍM KLÍT.