I nebe pláče

Bravenec Lukáš

|: C G Ami E :| 
 
C                   G 
Hukot kopyt koní ozývá se krajinou, 
Ami                      E 
chtěl bych jako oni, mít duši nevinnou. 
C                   G 
Bezbranně si stojí, hlídají svou stráň, 
Ami                     E                      C   G Ami E 
támhle za tím chvojím nedržící zbraň, tak jako my. 
 
Bouřka, krupobití to Bůh nás varoval: 
„Hatíte své bytí, co jsem vám daroval!“ 
Kolik lidských srdcí a kolik slz to stálo 
                                               C       C7 
když slavní mudrci, řekli, že maj málo – vzkaz pohromy. 
 
       F           C 
I nebe pláče, když z výšky vidí to, 
Dmi                   G          G7 
tolik zla tu dole, je mu to líto. 
       C          G 
I nebe pláče, a nikdo se nežení 
Ami                    E                      C    G Ami E 
jenom jedno velký pole je v obležení – divnej svět 
 
Každý je strůjcem svého štěstí, jak si to zrovna udělá, 
jestli s rukou v pěsti, nebo s tváří anděla. 
A kdo má ruce znavené z té marné snahy dát 
lidem věci, co jsou správné a nemuseti brát jiný obrázek. 
 
Poslední salvy výstřelů a krajina utichá 
jen zvony znějí z kostelů a Madona zavzdychá. 
Kam tohle všechno spěje, komu se to počítá, 
kdo si tupou píseň pěje, kdo je liška podšitá – příliš otázek 
 
I nebe pláče, když z výšky vidí to 
tolik zla tu dole, je mu to líto. 
I nebe pláče a nikdo se nežení 
jenom jedno velký pole je v obležení - divnej svět už po sta let. 
 
Ná na ná...