Stíny na duši

František Sahula

 
D                 A 
Nejen z piva jsem nebetyčně hloupej, 
Hmi                        G 
a nekoukám moc do zrcadla, když si holím tvář. 
Ranní tupej obličej, na rozum tolik skoupej, 
postrádá totiž myslitelů zář. 
Civím do zrcadla a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší. 
Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší, a proč si zpívám tenhle refrén. 
 
D               A                Hmi             G 
Moje zrcadlo má stíny na duši, a nikdo netuší, a nikdo netuší, 
D              A 
že v noci píšu hořčicím na víčko ... 
Hmi                    G 
Trochu jsem zhloupnul, ale jen maličko. 
 
Kvůli ženskejm jsem několikrát šílel, 
a chtěl ze světa odejít na nekonečnej výlet, 
s hlínou pod hlavou neznat návratu, 
než jsem prokouk žití podstatu. 
Radši koukám do zrcadla, a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší. 
Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší, rozhodně si s ní nepodříznu žíly. 
 
Moje zrcadlo má stíny na duši ... 
 
D                 A 
Svět není černej, ani bílej, 
Hmi               G 
jen někdy nechává stíny na duši. 
Všichni se ženou za pochybeným cílem, 
pochybenou cestou, do poslední míle. 
Radši koukám do zrcadla, a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší. 
Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší. 
 
Do smrti si budu zpívat tenhle refrén !