JÍT

Kiďák Vojta Tomáško

JÍT 
 
 
 
G 
Jako malej kluk já četl povídání o řekách, 
                              C 
co zlatý zrnka skrývaj na dně tůní, 
   D           e               D          e 
a města kde se hrálo blues, mi zářila jak Velkej vůz 
   D             e            G 
a za nocích jsem cítil jejich vůni. 
 
 
Jako malej kluk já toužil vypadnout z těch čtyřech stěn 
a boty pokrýt prachem z dlouhejch mílí, 
můj svět byl jako obrázek a já měl tisíc otázek 
a smál se písním ze svatebních síní. 
 
   h     e                          G 
R: Jít a nechat aspoň malou stopu v trávě, 
h        e                    G 
jít, než tisíc věcí nalomí ti hřbet. 
h     e                        G 
Jít a potom jako tulák někde v slámě, 
C            G       C          G 
zastavit svý kroky a nepočítat  roky, 
C                       G 
radovat se z obyčejných vět. 
 
Už nejsem žádnej malej kluk a stejně jako každý z vás 
najednou mám povinností fůru, 
jen někdy večer než jdu spát, říkám jako tolikrát, 
aspoň ještě jednou stoupat vzhůru. 
 
Pro ten lehkej pocit závrati, když připadáš si jako pták 
a v hladinách se tvoje křídla třpytí, 
vítr klouže po vlasech, v opojení lapáš dech, 
a do očí ti ještě slunko svítí.