Troška jazzu

Lokálka

    D              G
*: Zazpívej, Véno, everybody, Véno,
     D              A7       D
   tvůj hlas, ten vrátí éru jazzovou!

    D                                             A7
1. Jako dítě pětileté prožíval jsem bezstarostné časy,
                                                  D
   měl jsem vizáž andělíčka a na lebce kučeravé vlasy,
                                    D7        G
   léta ale přibývala a z mé krásy dačo zmizelo,
     D                      A7                     D
   dnes po celé délce hlavy už si můžu ťukat na čelo.

2. Kdepak jsou ty krásné časy, kdy mně v partě říkávali "Máňa",
   odvál je stříbrný vítr, jak to kdysi sepsal Šrámek Fráňa,
   život se mnou míchal karty a já s ním hrál "hop anebo trop",
   "hop" většinou nevyšlo, a zvláště jednou na betoně flop.

            D                G
R: A proto naber dech, Véno, usměj se, Véno,
    D                          A7
   lebku přestaň máčet vodou březovou,
    D              G
   zazpívej, Véno, everybody, Véno,
     D              A7       D
   tvůj hlas, ten vrátí éru jazzovou!

Rec: Jo, jazz - to je moje krédo! Všimněte si, prosím, mé
     doprovodné jazzové kapely - teď právě bravurně mění D-dur
     za A7, a ty synkopy jim může závidět i sám Charlie Valdauf!

3. Jednou budu populární, a to moji samolibost těší,
   snad mě jenom trochu mrzí, že nebudu první Véna s pleší,
   porostu na poli slávy, všichni budou takhle maličký,
   pak Lokálka může místo muziky hrát v parku kuličky.

      D
R: + zazpívej, Véno ... Jazz!