Obrazy Vincent van Gogha

Radůza

Z alba Miluju vás (2010) 
 
Já myslela, že protluču se vším 
ale tohle vypadá nad mý síly 
kdo touhle cestou šel, každej si všim 
že ke konci utrpení sílí 
ale že musím, štráduju furt pryč, ba jó 
i když teskno mi, až skučím 
nad hlavou blesk a hrom prásk jak bič 
a tak s bolestí se slotou chodit učím 
 
Já myslela, že mám už za sebou 
všechny ztráty a že opouštět je snadné 
když tu mě vprostřed noci zazebou 
všechny údy, duše v jícen temnot spadne 
ale že musím, i tělo těla oželím 
a i tebe pustím jasem domů 
však jedno, můj dobrý Bože, vím 
kdybych mohla, vyhla bych se tomu 
 
Já myslela, že jsi tím znamením 
že jsem silou vůle změnila svůj osud 
však bylo šalbou, klamem, mámením 
mnohé z toho, v co věřila jsem dosud 
ale že musím, jenom z chřtánu vypustím 
raněné duše mojí kvil a vytí 
a pak přetnu pouto, rozloučím se s tím 
kdo se mnou chvíli putoval mým žitím 
 
Můj dobrý Bože, otevř nebesa 
pohleď na mě a přísně mě nesuď 
vždyť víš, že nikdy neklesám 
i když břímě svoje leckdy těžce nesu 
ale že musím, tak znovu srdce otevřu 
a čím víc se zdá mi život těžším 
tím víc s osudem se přu 
a tím víc se z maličkostí těším