Marcipán z Toleda

Druhá tráva

Marcipán z Toleda 
 
D           G                              D 
Slepý a s hlavou prázdnou jak schránka na noty, 
              F#mi      G            D 
perem a rukou ráznou děsím se samoty. 
             A    G               D 
Píšu pozdě k ránu, dobývám předmostí, 
       Emi  F#mi   A       G        D 
rozeznívám zlatou hranu omylné všednosti. 
D                    G             D 
Píšu jí něžná slova, snít budu později, 
          F#mi      G            D 
pohrobek Oblomova, zpíjím se nadějí. 
              A         G           D 
S věčností přes rameno sám na rohu ulice 
      Emi  F#mi   A      G          D 
vyvolávám slavné jméno pradávné světice. 
 
Kdysi jsem hledal krásu, na sobě havelok, 
 
v mraveništích času i v labyrintech slok. 
 
Až jsem potkal kněze, nahý byl jak psí kost. 
 
Prý že žádná katecheze nesmaže minulost. 
 
Končí další září a já, Hvízdavý Dan, 
s lacinou svatozáří projíždím Irian. 
/:Ani v té daleké zemi však poklady nehledám, 
vím, že jednou přiveze mi marcipán z Toleda.:/