Píseň o jasmínu

Hana Hegerová

Kdybych tak jednou mohla vidět, 
jak rozkvétá jasmín. 
Tu chvíli, kdy se rozpuká na květ 
a vytryskne z tmy. 
 
Zakryla bych ten jasmín dlaní, 
aby ho neodvál vítr, 
neodplavilo usínání, 
aby ho nezničil čas. 
 
Ten jasmín v noci tolik voní 
a svítí a vábí 
a musíš myslet na hedvábí, 
když dáš si jej k rtům. 
 
Ale ráno je chladné, 
jasmín v tu chvíli zvadne, 
necítíš vůně žádné, 
poslední lístek spad. 
 
Chci vidět na své vlastní oči, 
jak vyrůstá láska. 
Zažít tu chvíli, 
kdy se točí s člověkem nebe i zem. 
 
Zakryla bych tu lásku dlaní, 
aby ji neodvál vítr, 
neodplavilo usínání, 
aby ji nezničil čas. 
 
Ta láska v noci tolik pálí 
a láká a vábí 
a musíš myslet na hedvábí, 
když cítíš mou pleť. 
 
Ale ráno je chladné, 
s rosou stesk na mne padne. 
Nechci už lásky žádné, 
chce se mi spát. 
 
La la la la … 
Nechci už lásky žádné, 
chce se mi spát.