Závidím, že umíš hrát (Guitar Man)

Bobek Pavel

Odjakživa přál jsem si jenom jedno 
a zkoušel jsem to tisíckrát 
mít kytaru co zpívá 
a umět na ni krásně hrát 
 
Já to zkoušel každé ráno 
div jsem si prsty nezapletl 
jenže nebylo mi dáno struny rozeznít 
tak aby žasl celý svět 
 
Teď už možná líp mě pochopíš snad 
jak hrozně ti závidím, že umíš hrát 
 
Já už dávno vím, že je láska krutá 
a čím více uniká 
tím více po ni toužíš a zdá se být 
až nebetyčně veliká 
 
A já teď žárlím když tě vidím 
jak kytara v tvých rukou zní 
a všechno to co při tom prožíváš 
to chtěl bych taky prožít s ní 
 
Teď už možná líp mě pochopíš snad 
jak hrozně ti závidím, že umíš hrát 
Závidím, že umíš tak hrát 
 
A tak mi zbývá jenom doufat 
že i když jsem ji nezkrotil 
aspoň jednou týdně bude tvářit se vlídně 
až ji budu naproti 
 
A já zůstanu ji věrný 
i když mě pořád odmítá 
a budu s něhou dál ji laskat 
až bude ........ rozbitá, přísahám 
 
Kdybych jako ty já to s ni uměl 
byl bych štěstím bez sebe 
sázel bych tony do strun jako šperky 
jako jasné hvězdy na nebe 
 
Já ale vím, že s tím co umím 
nemůžu přijít před lidi 
a tak jsem aspoň ten co poslouchá 
a tajně tiše závidí 
 
Teď už možná líp mě pochopíš snad 
že tolik ti závidím, že umíš hrát 
 
Jééé ...