Někdy však přece jen

táborová klasika

NĚKDY VŠAK PŘECE JEN		TONY HOŘÍNEK/BOH.MUNZAR 
 
Dmi				Gmi	   G#dim 
Sám již dlouhý čas žil opuštěn ve stínu krás, 
  A7			Dmi 
uprostřed šedých skal. 
			   Gmi		Dmi 
Snad byl spokojen, nepoznal dosud lásky žen 
 E7		A 
nikdy nemiloval. 
Dmi			 Gmi		G#dim 
Vůkol skály, les a za horami v dáli kdes 
   A7          D 
ta kterou nepoznal. 
 
		A7				 D 
Snad někdy přece jen toužil po lásce krásnych žen 
	     A7				D 
a často kráte marnou touhou žánou lkal. 
	 G			    D 
Objetí hřejívé, oči a tělo svádivé 
		A7					D 
si, než-li hvězdy zblednou zlíbat jednou přál. 
		G			D 
Jak byl by spokojen, splnil by se mu jen 
	 A7				 D 
života jeho dlouhý marné touhy sen. 
		G					D 
S tím přáním uléhal, v syhravých nocích jím se hřál, 
		A7				D 
že příjdou časy, které zhasí bol i žal. 
 
Skály zvětraly, uprchlo mládí do dáli a jemu zbělel vlas. 
Stále sám a sám pustinou bloudí zadumán a večer, když den zhas. Písní truhlivou z dálavy volá touhu svou a vzpomíná si zas. 
 
Jak někdy přece jen toužil po lásce krásnych žen 
a často krátce marnou touhou žánou lkal. 
Objetí hřejívé, oči a tělo svádivé 
si, než-li hvězdy zblednou zlíbat jednou přál. 
Jak byl by spokojen, splnil by se mu jen 
života jeho dlouhý marné touhy sen. 
S tím přáním uléhal, v syhravých nocích jím se hřál, 
však prhly časy, které nosí bol i žal.