Balada dřevorubce

Vodička Ladislav

Moje práce to je kácet stromy 
dělám to už hezkou řádku let 
Tedy dělával jsem než mě zchromil 
jeden kus co se mi nevyved' 
Kácím stromy dobrých dvacet let 
až ten jeden se mi nevyved' 
 
Kousek náhody a kousek smůly 
kmen jak padal přes nohy mě švih' 
Vytáhli mě, svázali dva kůly 
vynesli mě z lesa na větvích 
Kousek smůly a ten kmen mě švih' 
pak mě nesli a mě přešel smích 
 
V nemocnici do sádry mě dali 
nohy na kladku a závaží 
osm neděl ležet - dodávali 
osm neděl - to mě doráží 
Postel, sádra bezmocný v tom žít 
osm neděl to mě poráží 
 
Ve dne rádio, jídlo, řečí, čtení 
toto ještě jakžtakž utíká 
ale v noci, nocím konce není 
čas se zastavil a netiká 
Noc je pustá, chladná, veliká 
čas se zastavil a netiká 
 
Za noci mi lesy šumí v hlavě 
slyším ptáky, vítr profičí 
teď se toulat v mechu nebo v trávě 
sbírat houby cítit jehličí 
To se člověku tak honí v hlavě 
k ránu steskem divže nekřičí 
 
Pořád musím vidět hroznou chvíli 
jak to padá na mě čím dál víc 
jak to roste, mohutní a sílí 
na mě praskot, úder a jsem nic 
A je ticho, ležím, nevím nic 
krev a bolest pryští z nohavic 
 
Jednou v tomhle černém nočním bdění 
přetáhl jsem deku přes sebe 
ze smutku a snad pro ulehčení 
hrál jsem, hrál jsem na hřeben 
Pod dekou a jenom pro sebe 
hrál jsem, hrál jsem na hřeben 
 
Nohy bolet sice nepřestaly 
ale čas se přece roztikal 
zase ucítil jsem, že mám svaly 
jako kdybych sekeru si vzal 
Čas, můj čas se znovu roztikal 
po týdnu jsem znovu klidně spal 
 
Tvoje práce to je kácet stromy 
to mi dnes a denně hřeben hrál 
Budeš zase v lese, nejsi chromý 
budeš stejný jakýs' bývával 
 
To je moje práce kácet stromy 
to jsem na hřebenu si denně hrál 
to jsem na hřebenu si denně také hrál ...