To je ta hranice

Greenhorns

         C                  Emi 
Někdy si namlouvám,že vůbec nestárnu, 
            Ami                    Dmi 
když ze zad  dolů dám svou vetchou usárnu 
           C                     Emi 
pak přijde po špičkách ta chvíle  bytelná 
        Ami              Dmi 
u nohou zabublá mi říčka Křemelná 
          F                    G 
a zas mám jehličí v podrážkách pohorků 
          F                 G 
nad sebou kočičí mám hřbety pahorků. 
 
            F                C 
R: To je ta hranice,co vedla Šumavou, 
               Dmi              Ami 
   Staňkovským rybníkem i řekou Moravou. 
           F                  C 
   Toje ta hranice,neklidných večerů 
                Dmi                 Ami 
   s padáčkydmi světlic a smrtících výstřelů, 
             C                    G 
   kde šance na úspěch nestála za grešli, 
             F                  G 
   kde chybí pomníčky těm,kteří neprošli. 
 
Žije až v Portlandu,paní,co ve vlaku 
práškama uspala děti a v ruksaku 
je nesla přes čáru,smrti a života, 
kde šťatná hvězda jen mlhavě blikotá, 
kde tuhnou sanice a tělo od trávy, 
kde srdce v panice bubnuje do hlavy. 
 
R: To je ten okamžik,kdy se čas zastaví, 
   jak vojín Barteček ve vlnách Moravy. 
   Když vítr zafičí shrnuju rukávy, 
   dál stezka v jehličí příběhy vypráví. 
   Na téhle hranici už vládne klid a mír 
   já držím v pravici ostnatej suvenýr. 
 
Někdy si namlouvám,že vůbec nestárnu, 
když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu 
pak se přiblíží ta chvíle bytelná 
měsíc sem nahlíží,zvědavá lucerna. 
Dám ruce pod hlavu a hlavu na ranec, 
tak tudy odcházel Zdeněk,můj bratranec. 
Je na Západ cesta dlouhá...