Když v Praze v první jarní den naposled zasněží

Greenhorns

 E                                      A 
Když v Praze v první jarní den naposled zasněží 
       E                         A 
a padá tma na parky, zdi, věže a nábřeží 
G#                  A 
pak hvězdy zablikají šifrované signály 
         D                       H7 
potkávám děje, které se tu kdysi udály 
 
           E                          A 
Zas spěchá nocí stín, jak tehdy spěchával tu 
       E                   A 
odnáší do úkrytu vysílačku Spartu 
         G#                A 
ze které odezněla do éteru depeše 
        D                    H7 
pro generála Ingra a Edvarda Beneše 
 
           E                        A 
V tom šeru lehce zaměníš jeden stín za jiný 
      E                           A 
tenhleten má hubenou tvář docenta Krajiny 
            G#                     A 
v průkazech mají psána jiná jména, jiný věk 
            D                          H7 
jdou jak tři králové - Balabán, Mašín, Morávek 
 
           A          Ami        E 
R: Už zase víčka oken zatemnění sklopilo 
           G#                        A 
   a písmo vyhlášek se čerstvou krví zalilo 
              G#                      C#mi 
   a jen těch stínů pár přehlíží jeho výstrahu 
             F#            Ami                E 
   když od Hradčan se dívá lebka s hnáty na Prahu 
 
Nad odboj stáhla se už mračna černá jak smola 
však občas ještě jedna z vysílaček zavolá 
směrem na Woldingham, kde je londýnský adresát 
zprávy, co předal agent A - čtyřiapadesát 
 
Dál ale slaví úspěch přepadová mašina 
postřelí na schodech podplukovníka Mašína 
a Petschkův palác je do pekla hlavní brána 
čeká ho stejný osud jako Balabána 
 
Jinak si marně brousí drápy hnáty nad lebkou 
když třeskot pistolí se ozývá pod Terebkou 
kde se pár kožeňáků hroutí zády ke stěně 
a Peltán s Morávkem se spouštějí po anténě 
 
R: Už zase... 
 
V té Praze, kde je smrt už každodenním hostem 
zní rachot výstřelů v šeru za Prašným mostem 
kapitán Morávek střílí za své dva druhy 
je první jarní den, rok čtyřicátý druhý 
 
Však přestože z nábojů mnohý končí v cíli 
je tahle přesila dneska nad jeho síly 
a když se kožeňáky blíží parkem jako zeď 
potom i Morávkova zbraň už zazní naposled 
 
A mnozí se už cvičí podsypávat hrách 
těm stínům, co jdou nocí s pistolemi po kapsách 
a v šeru hledají svou konspirační adresu 
protože první výsadky už padly do lesů 
 
R: Už zase... 
 
Když v Praze v první jarní den naposled zasněží 
a padá tma na parky, zdi, věže a nábřeží 
pak hvězdy zablikají šifrované signály 
potkávám děje, které se tu kdysi udály