Charliemu Patnáct let jsem jezdil s partou ven a nakonec tu trčím samoten vodešly mi všechny lásky mý byly asi něčím posedlý Krb můj vyhas v srdce lehly stíny zavřela dveře chaty mý já ji miloval vona se mi vdala je refrén písně prokletý To bude tím že sem hroznej chlap že mám pořád nad normálem tlak a tak nakonec za těch patnáct let roste smutek tam co měl růst med