Song o prchavosti voňavek

Ryvolové bratři

Je těžké věřit hloubavosti vlaků 
když se řítí noční krajinou 
za sebou táhnout roj podzimních draků 
co v trávě vedle trati zahynou 
A u zpocených oken sedí muži 
které nikdo nikam nevyslal 
a jejichž oči nikdo neutuží 
i kdyby u nich celou cestu stál 
Je těžké věřit tomu že by muži 
za přivřenými víčky skryli žal 
když samota jim hladí drsnou kůži 
a pod ní tepe bolest dál a dál 
 
Jsou noci ve kterých se k vlakům chodí 
a déšť má blízko k slzám co já vím 
milenci jenom za ruce se vodí 
vlak zahouká a zbude prázdnej klín 
Je těžké věřit prchavosti vůní 
když vzpomínky ti voní den co den 
jen v prázdných rukách tvoje teplo trůní 
a jaro čeká marně na březen 
Jen vlaky jezdí prázdné kolem domů 
kde okna svítí nocí dokořán 
milenky lásku nemají dát komu 
je pozdě už na šepot kalných rán 
 
Je těžké věřit hloubavosti vlaků 
vlak jede dál a muž má v očích stín 
jen vítr zvedne roj podzimních draků 
zůstane jen chuť ranních kocovin 
Tak láska nikdy nezůstane sama 
a ženy mají ráno údy mdlé 
ach smutný únor marně volá panna 
je pozdě už na lásky zapadlé 
Je těžké věřit prchavosti vůní 
když vzpomínky ti voní den co den 
jen v prázdných rukách tvoje teplo trůní 
a jaro čeká marně na březen