Rezavý šíny

Ryvolové bratři

Všechno je vlastně dávno už jiný 
stříbrnej vítr odvál čas 
do dálky mizí rezavý šíny 
vyčichla věkem kolomaz 
 
Za obzor vedou kopyta švelů 
z kolejí hádám zas a zas 
proč touhle tratí dál nedojedu 
proč slyším krákat havranů hlas 
Rezavý dávno tyhle šíny 
zpuchřelý sou kříže kolem nich 
na stromech už hořej jeřabiny 
ze rtů mi už vítr urval smích 
Jako bych slyšel z veliký dálky 
dunění strojů a rachot kol 
mrazivé noci ve svitu Polárky 
chvějivej tón harmoniky v moll 
 
V patnáctým roce na týhle trati 
nechalo mládi pardů pár 
plameny ohňů už vítr nevrátí 
ten asi jedinej nezestár 
 
Strážnímu domku propadla střecha 
ze slepejch oken táhne chlad 
vyhaslej oheň světlo (teplo) nezanechá 
z prázdnýho stolu šklebí se hlad 
 
Všechno je vlastně dávno už jiný 
zarostla trávou tahle trať 
přestal už syčet píst u mašiny 
tak už se tuláku konečně vrať