Pěšáci

Ryvolové bratři

Fredovi z Paběrků 
 
 
Jsme věční pěšáci zeleného stromoví 
na šachovnici vrchů vod a cest 
jsme emigranti hledající domovy 
jsme uprchlíci z udýchaných měst 
jsme pistolníci s prostřílenou duší 
v biografu naplněných snů 
jsme postavičky nakreslené tuší 
ze seriálu našich dětských dnů 
 
Jsme věční plavci k zelenému pobřeží 
kam nestačil už dojet Kolumbus 
kde jsou jen lvi kde čas tak neběží 
a odkud je to do ráje jen kus 
Když ráno přespíš na soutoku potoků 
máš místo grogu v kochmašině led 
je těžký věřit na sluneční zátoku 
pak možná řekneš letos naposled 
Proč má pěšák vzdávat tu hru bez boje 
i když nikdy koně nesedlal 
ještě v těle tluče srdce kovboje 
poutník světem šlape stále dál 
Vždyť pro nás přece všechny ohně svítí 
škoda jen že vůni léta nezachytí 
pozorovat nebe škvírou v zácloně 
zač by potom celej život stál 
Jsme věční hráči na zelené tóny 
co přes den dřímou někde ve strunách 
a celou noc se po hmatníku honí 
zvoní v banju a duní v kytarách 
Když z vysokého ohně zbyl jen ohýnek 
když víly nestojí o naši lásku 
máš v očích hejno přikrášlených vzpomínek 
a na rtech pořád stejnou otázku 
 
Když z vysokého ohně zbyl jen plamínek 
když dozní šepot vil a hlasy sýčků 
máš v očích hejno přikrášlených vzpomínek 
a na rtech pořád stejnou písničku