Festival písní v městě eN

Ryvolové bratři

Jednou když jsem nešel do hospody 
tak jsem přišel domů střízlivej 
a ve schránce tam jak začínaj schody 
jsem našel dopis paušalovanej 
Přípravnej výbor vobyčejnejch písní 
nás oba s bráchou k vystoupení zval 
že prej na nás nebudou moc přísní 
jen když navštívíme festival 
Festival snů zlatejch sak 
ztracenejch dnů fousy a frak 
falešnejch nadějí a převleků a sprejů 
Festival přání nevyřčenejch 
studenejch lásek nenaplněnejch 
festival divnejch lidí 
co si chtějí hrát 
 
Tak sebrali jsme kytary a struny 
a jeli zpívat do městečka eN 
my doufali jsme že každej z nás umí 
rozdávat radost kolem lidem všem 
Když přišli jsme do koncertního sálu 
já s hrůzou jsem si všim že nemám frak 
a s očima jak díry v ementálu 
jsem pozoroval co se dělo pak 
 
Se zoufalstvím a se slzami v oku 
tam něžná dívka plakala svůj hit 
na křivce jejich nedospělích boků 
lze tušit jak v ní jejich cit je bit 
A vážní muži ušlechtilých duší 
jí přicházeli s kytkou blahopřát 
a člověk maně tragédii tuší 
za vším co se holce mohlo stát 
 
Do blýskavejch výšek lesklých plechů 
vpad náhle měkký sametový hlas 
a do plejády fantastických vzdechů 
ujišťoval všechny zas a zas 
že je naše země strašně krásná 
a on že se cejtí hrozně sám 
protože mu jeho hvězda jasná 
odešla a on teď neví kam 
 
Když naposledy zazněla kapela 
a uklonil se důležitý pán 
my s bráchou jsme si otřeli svý čela 
a do bufetu šli jsme na salám 
tam do rána pak zněly naše písně 
tak obyčejný jako život sám 
a žádnej z pinglů netvářil se přísně 
neboť jsme jim naplnili plán