Severní Vietnam 1

Morčata na útěku

Jdu k temnýmu lesu, em šestnáctku nesu, 
jsem raněn jsem sám nemocen. 
Já chtěl bych jít domů, tak modlím se k Bohu 
kdy přijde už návratu den. 
 
Kraj v džungli jen hučí, tam kulky jen bzučí, 
už zbytečný je sám se rvát, 
z mý roty jsou cáry a rány mě pálí, 
teď zrovna se začínám bát. 
 
R: Severní vietnam je krutý, počítej lásko má s tím, 
   k nohám ti dám dva,tři žlutý nebo se vůbec nevrátím. 
 
Tak zarůstám vousem a vitkongové jdou sem 
už slyším je jít blíž a blíž. 
už majímou stopu já zákop si kopu 
a z bambusu stloukám si kříž. 
 
Zde leží ten blbec má na hlavě hrnec 
a opustil svou krásnou tvář. 
Má roztrhlou hubu v ní pár zlatejch zubů 
a nad hrobem napalmu zář. 
R: