Varhany v Olivě

Kryl Karel

Varhany v Olivě pozbyly zvuku, 
je mlha a ticho a nevidíš břeh. 
A na místo mozku, jenž vedl by ruku, 
jen pistole píší po šedých zdech. 
Ve jménu humanity. 
 
Být vděčný té ruce co zbytky ti hází, 
když není co jíst a je vánoční čas. 
Být němí jak ryba, jež na stole schází, 
pásy na dlažbě ti rozdrtí vaz. 
Ve jménu humanity. 
 
Ve stáji v seně ti vykážou byt, 
to abys denně se přiblížil Kristu. 
A přirazí k ceně i slovíčko lidu, 
apřirazí k ceně i sádrovou bistu. 
I slova jež slýcháš i vzduch, který dýcháš, 
tvou radost, tvůj pláč i hlad. 
Pod varhany v Olivě ticho sedívá, 
už pastýři Ježíše přivítali. 
Koledy hladem ti žaludek zpívá, v refrénu zahrají samopaly. 
Ve jménu humanity. 
Vejménu humanity.