Malý dům nad skálou

Věra Martinová

1. Malý dům nad skálou připomíná malý hrad 
   Svou siluetou tu vládne z výšky svému okolí. 
   Zůstávám pod střechou, kde's mě lásku učil znát, 
   utíkám před soucitem lidí z údolí. 
 
   Každý stín a každý kout má tvou tvář a má svůj styl, 
   já zůstávám tam, kde se můžu rozhlédnout. 
   Na tom všem, co tu mám, poznávám, že's tu byl, 
   než napršely přívaly vod a lásku odnes' proud. 
 
2. Malý dům nad skálou nemá zvláštní znamení, 
   snad jen ten  fakt, že já tu čekám něco znamená. 
   Před vchodem zlatý déšť a před bránou kamení, 
   to jsou suvenýry na tvá slova plamenná. 
 
   Kam jsi šel a který proud tvoji loď odnáší za obzor, 
   kam já se těžko dostávám, 
   kolik lásek potkáváš, vzpomínej na naší, 
   ta byla fajn, ta byla fér a patří stále nám. 
 
Bílý prapor v mysli mám a nad střechou mi vlaje dál 
a já prostě nepřipustím, že ses mi jen zdál. 
 
3. Malý dům nad skálou na každého nečeká, 
   svou siluetou dál vládne z výšky svému okolí. 
   Zůstávám pod střechou, kde's mě lásku učil znát, 
   utíkám před soucitem lidí z údolí. 
 
   Poslouchej, co hurikán povídá si s vichřicí a vzpomínej 
   na ten dům nad skálou, 
   tady máš zátiší, nastav úsměv zářící 
   a pro happy-end nestálou lásku proměň ve stálou.