Já znám tvý rána

Věra Martinová

Máš rád hodně pod hlavou 
a polštáře jsou bílý jako sníh. 
Míváš ve snu tulavou 
a to se ti zdá nejspíš o koních. 
O divokejch koních z americkejch bijáků 
a o modrým nebi bez mraků. 
Náš byt voní snídaní 
a zkrátka je to všechno tak jak má, 
usmíváš se ze spaní 
a já vím, že v tom snu teď hraju já. 
Poznám ti to na víčkách, vím jaký ty sny jsou 
některý jsou přístupný a jiný s hvězdičkou. 
 
Přeci, já znám tvý rána 
oči zavřený na cestách do neznáma. 
Já znám tvý rána i co se ti tak může zdát. 
Já znám tvý rána a jak by taky ne, 
za ty roky mezi náma. 
Znám tě i tvý rána 
a kdo by tě už líp měl znát. 
 
Slunce díky záclonám je nesmělý 
a netroufá si dál. 
Za ty roky co tě znám, 
vždycky bylo všechno jak sis přál. 
Dvě vajíčka se šunkou 
a kávu jak máš rád. 
Pošeptám ti dobrýtro už jako tolikrát. 
 
Přeci, já znám tvý rána 
oči zavřený na cestách do neznáma. 
Já znám tvý rána i co se ti tak může zdát. 
Já znám tvý rána a jak by taky ne, 
za ty roky mezi náma. 
Znám tě i tvý rána 
a kdo by tě už líp měl znát.