Trail To Island

Ryvolové bratři

                                  1965 - věnováno Kapitánu Kidovi,jakož to i prapodinému Islandu 
 
   C                                        G 
R: Nechci vo něm slyšet, nechci nikdy vidět islandskej kraj, 
                      D         G 
   mý šedivý vlasy mi za pravdu daj'. 
 
   G                   C 
Až někdo ti, hochu, vo Islandu řekne, 
     D                   G 
svým koltem ho přikrej a buď na něj zlej, 
                      C 
kdo slovíčko dobrý vo tom kraji cekne, 
   D                 G 
je dočista blázen, a ty se mu směj. 
 
Kdo kanady prodřel v tom pohřebním koutě, 
kdo šedivý vlasy z tý hrůzy teď má, 
kdo viděl ty stíny, co do hrobu zvou tě, 
ten třesoucím hlasem mi za pravdu dá. 
 
R: Nechci vo něm ... 
 
Jó, tenkrát v tom roce, co bylo to sucho, 
chlap přišel a povídá úplnou báj, 
že sežere z kojota syrový ucho, 
esli nám neřekne, kde leží ráj. 
 
Pak v proklatým vedru sme lesama táhli, 
kde smrděj' tůně a zrzavej mech 
a stromy jak tráva, když na ně sme šáhli, 
padaly na zem, to člověk by zdech'. 
 
R: Nechci vo něm ... 
 
Pak začaly kopce a šutráků fůry, 
když jazyk nám votek', jdem bez vody dál, 
my cucali šťávu ze stromový kůry 
a islandskej ďábel se z voblaků smál. 
 
A večer, když ztahaný na zem jsme padli, 
ty islandský zvířata divnej maj' mrav, 
přes kemp, kde ležíme jak kytky zvadlý, 
stádo se přehnalo divokejch krav. 
 
R: Nechci vo něm ... 
 
Můj Bože, proč nedáš nám voddechnout chvíli, 
proč trestáš nás pravicí krutou a zlou, 
tam v islandskejch horách to sténá a kvílí, 
to ubohejch trempířů přízraky jdou. 
 
Tam nad Černým jezerem vítr se točí 
tam nepoznáš ticho a nenajdeš klid 
Tam nad vodou spálí tě vohnivý voči 
to se smečkou přichází Kapitán Kid 
 
R: Nechci vo něm... 
 
Kus vlka, kus hada a z hyjeny půlka 
jak zjevení ve snu když po chlastu spíš 
Teď modli se hochu to nespraví kulka 
Kid ruku když natáhne chystej si kříž 
 
Tak zašel tam jeden a ztratil se druhej 
a ze skály padal a příšerně řval 
a veselej Davy byl do rána tuhej, 
až zvostal jsem samotnej uprostřed skal. 
 
R: Nechci vo něm ... 
 
Já za chvíli zdechnu, jen minuta zbejvá, 
tak skončila cesta, moc dobře to vím, 
a islandskej ďábel už prstem mi kejvá, 
až zaleze slunce, já vodejdu s ním. 
 
Ač není tu žádnej, kdo pro mě by plakal, 
já jedinou radu chci nakonec dát, 
kdyby vás někdo do Islandu lákal, 
tak voprátku na krk a poslat ho spát.