Zmařený song o fialovém hrníčku

Lutka Petr

    A                                    E7 
1. Původně chtěl jsem zpívat o fialovým hrníčku, 
                                            A 
   musel jsem ale zívat a zdržel jsem se chviličku, 
                                                   D 
   když jsem se chystal začít, spatřil jsem, ó, běda, 
       D(-)             A     E7           A 
   : po louce k sobě kvačit brtníka medvěda. : 
 
 
2. Medvěd byl barvy hnědé se skvrnou na bříšku, 
   tiše si vykračoval v huňatým kožíšku, 
   vzrůstu byl nevšedního, uši měl chlupatý, 
   : zuby jak zašlou slámu, pracky jak lopaty. : 
 
 
3. A za ním čtyři muži klusali, na mně křičeli: 
   "Chyťte tu hnědou kůži, nebo nám zmizí do zelí." 
   Řek' jsem si:"Jsou to blázni, chytači medvědů, 
   : já ale chytač nejsem, tudíž to nesvedu." : 
 
 
4. Medvěd je šelma lesní, já na život si potrpím, 
   i když mě zrovna nesní, srazí mě pracky mávnutím, 
   nad hrobem budou řečnit z lesního závodu, 
   : normálně že je hodné zvíře, zde šlo o trapnou nehodu. : 
 
 
5. Pod stromem, kde jsem seděl, medvěd se zastavil, 
   pátravé na mně hleděl, zřejmě se unavil, 
   muži jej obstoupili, v žilách mi tuhla krev, 
   : čekal jsem tuhý zápas, medvěda lítý řev. : 
 
 
6. Nejmohutnější z pánů, ten s páskou na oku, 
   po zádech dal mu ránu, řek':"Pojď domů, votroku," 
   a medvěd místo řevu pokojně dal se vést, 
   : když ze stromu jsem slezl, pryč byla moje čest. : 
 
 
    A                                               E7 
*: Píseň jsem nedozpíval, zapomněl jsem rým, co mě napadl, 
                                                          A 
   a hrnek, na nějž jsem se díval, jeden z těch pánů ukradl.