Metud

Nohavica Jaromír

1. Metud byl v naší vsi obecní listonoš, 
   za první světové války dobýval Caricyn, 
    C                   Ami 
   vousy měl delší než samotný Krakonoš, 
    G                  D 
   vlály mu ve větru, když kráčel vesnicí. 
 
2. My kluci zírali, byl jako apoštol, 
   střelný prach, kanóny a vůně machorky, 
   když roznes dopisy, sedl si před poštou, 
   a pak vyprávěl válečné historky. 
 
    G 
R: Slyšíš mě smutný můj pošťáku Metude, 
    C                Ami        D 
   jak my jsme věřili že slávy dobudem, 
   Metude, Metude, Metude, 
   tys věděl co bylo, tys věděl co bude. 
 
3. Bylo to úžasné, jak hlavy padaly, 
   bodáky leskly se v záblescích výbuchů, 
   bílí a rudí se před námi míhali, 
   přímo jsme cítili pach krve ve vzduchu. 
 
4. Bylo to úžasné, co vše je před námi, 
   silnější vyhrává a slabší v koutě brečí, 
   u vrat do stodoly já jsem byl ataman, 
   a Jura s Matějem stodolu brali ztečí. 
 
R: 
 
5. Metud byl pro nás kluky největší hrdina 
   a my jsme toužili řvát hurá se zbraní 
   a on jen usmál se, ruce dal do klína 
   a smutně díval se přes náves do strání. 
 
6. Drobátko kulhal, když mraky se sbíhaly, 
   a my jsme věděli, že ruská střepina, 
   a tak jsme potajmu taky tak kulhali, 
   a kleli ostošest jak Metud hrdina. 
 
R: 
 
7. Život šel pomalu, pomalu ale šel, 
   a pak se rozneslo, že lidi viděli 
   jak šedý náklaďák někam ho odvážel 
   a černí havrani na střechách seděli. 
 
8. Pak nový listonoš celé dny hořce pil 
   a válka smíchala osudy s osudem, 
   zahynul Matěj i Jura, jen já jsem zbyl, 
   slyšíš mě smutný můj pošťáku Metude? 
 
R: