Sbohem, lásko

Matuška Waldemar

2x  C  Ami  F  G

    C             F      G        C   Ami  F  G
1. Ať bylo mně i jí tak šestnáct let,
           C      Ami        Dmi   G
   zeleným údolím jsem si ji ved',
    C              C7              F         Fmi
   byla krásná, to vím, a já měl strach, jak říct,
              C        G7              C    F
   když na řasách slzu má velkou jako hrách.

    C7       F            Dmi           Emi         Ami
R: Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid,
           Dmi          G7        C        C7
   žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý,
          F             Dmi        Emi     Ami
   já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát,
           Dmi      G7           C      F      C
   nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál.

2. A tak šel čas, a já se toulám dál,
   v kolika údolích jsem takhle stál,
   hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč,
   bůhví, co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč.

R:

Recitativ:
Já nevím, kde se to v člověku bere - ten neklid, co ho tahá
z místa na místo, co ho nenechá, aby byl sám se sebou spokojený
jako většina ostatních, aby se usadil, aby dělal jenom to,
co se má, a říkal jenom to, co se od něj čeká,
já prostě nemůžu zůstat na jednom místě,
nemůžu, opravdu, fakt.

R: