Jen mě nelituj

Nohavica Jaromír

    Emi             Ami      D7 
1. Jen mě nelituj, neklepej na mé dveře 
        G             H7 
   s chryzantémou v dlani, 
     Ami   D7       G 
   hra na litování končí v prvním tahu, 
             Hmi         Ami 
   neplivej lásku na podlahu, 
             D                   Emi 
   nestůj mi u bytu, jen mě nelituj. 
    Ami       D7             G            D/F# 
   Ta slova jsou jen guláš dvakrát přihřívaný, 
   Ami      D7            G 
   a to mě nezachrání, a to mi nepomůže, 
          Hmi            Ami 
   a tak nesvlíkej mě z kůže, 
          D             G 
   celý zvědavý, celý zvědavý, 
         D/F#       Emi       Ami 
   jak vlastně vypadá takový malý pohřeb, 
                 D7            G 
   na který si člověk sám nastřádá. 
                     G                   D 
R: Jó, kdybych byl vrabec, sezobal bych zrní 
          Emi        C       G 
   všem ptákům, co v okolí jsou, 
                    Ami               D 
   srdce měl bych slabé a žaloudeček plný 
      C             G 
   a duši rozčepýřenou. 
R: Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní 
   od domu k domu do všech světových stran, 
   a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní 
   a co píše tamten pán. 
    Ami              C 
*: Jó, kdybych byl, žil bych si, žil, 
       G               D/F# 
   a šťastný bych byl jako pytel blech, 
        Ami                 D7           G 
   ale já jsem, co jsem, a nevěřím lítostem. 
2. Jen mě nelituj, opřený o zábradlí 
   mám ještě dvacet sedm zubů, 
   nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl, 
   koukni se na racka, jak vzlétl 
   směrem k úsvitu, a tak mě nelituj. 
   Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát, 
   slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara, 
   a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu, 
   stojím na prahu a koukám: velká paráda, 
   z mých dveří vychází pohřeb, 
   na který jsem si sám nastřádal. 
R: Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal 
   a střemhlav padal dolů jako archanděl 
   a na severní straně nejvyšší hory světa 
   bych svoje tajné hnízdo měl. 
R: Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži, 
   purkmistry a pány ze sna budil bych, 
   a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží, 
   a k ránu bych pak ztich'. 
*: 
*: