Martina

Nohavica Jaromír

               C 
1. Na stole chléb a květina, 
               Ami                  G 
   v kuchyni stojí Martina a smaží ryby, 
              Dmi 
   přišel mi pásek zdaleka 
             G                          C Dmi G 
   a na něm píseň člověka, který mi chybí. 
2. Cop jeho veršů rozplétám, 
   zpívá mi o tom, proč je tam a proč ne tady, 
   a někde dole pod slovy 
   je ukryt akord mollový, a to mi vadí. 
3. Dvacet let prošlo jako nic 
   a on, jenž jezdil na koni, byl z koně shozen, 
   vidím ho, jak jde za lesy, 
   v maršálské torně nese si kyselý hrozen. 
4. Vlkem je člověk člověku 
   a zvony našich útěků varovně zvoní, 
   to když se snáší hrozná tma 
   chlap svoji hvězdu poznat má a rvát se pro ni. 
       F              G            C            Ami 
R: Je to jen dvě stě kilometrů, a možná ještě blíže, 
       Dmi         G            C C7 
   a zbývá už jen duše k proclení, 
       F          G         C        Ami 
   na politickém barometru setrvalá níže, 
      Dmi          G           C 
   a dokud trvá, svět se nezmění. 
5. Dáti si sbohem s Martinou 
   a pak se vydat za jinou, žil bych si v klidu, 
   kašlal bych na ostnatý drát 
   a nemusel bych poslouchat dělnickou třídu. 
6. Zabořen v plyši Toyoty, 
   vietnamky dal bych za boty koupené v Linci, 
   smál bych se z Prahy relacím 
   o tom, jak mě tam podplácí jidášskou mincí. 
7. A k pátku bych si vyrazil 
   tam, co se říká "Nacht-asyl", srovnat si faldy, 
   kolt k celníkovu úžasu 
   nosil bych nízko u pasu po vzoru Waldy. 
8. Ve spolku místních kurtizán 
   stal by se ze mne partyzán protestních songů, 
   řešil bych problém naděje, 
   zpíval o tom, jak špatně je v Grónsku či Kongu. 
R: 
       F              G            C 
*: Je to jen dvě stě kilometrů, a možná ještě blíže ...