Ať mi nikdo neříká, že ne

Dobeš Pavel

     Ami                      Dmi 
1. Člověk by se na tom světě nudil, 
     E7                          Ami 
   kdyby bylo všechno, jak by chtěl, 
                                Dmi 
   v půl dvanácté ráno by se vzbudil 
      E7                    Ami G 
   a pak by si hodinku poležel. 
    C                        D7 
*: Naštěstí, jak bylo zjištěno, 
   G                    C E7 
   unudit se nikdo nemůže, 
     A7                      D7 
   kráva, jen si lehne na seno, 
     G                       C 
   hmyz ji začne bodat do kůže. 
              E7         Ami 
R: Je to takzvaný odpočinek aktivní 
           E7             A 
   ve své podobě primitivní: 
                  D 
   kráva nervy ztratí, 
   E7                        A 
   oháňkou se do much strefuje, 
                           D 
   ty zvednou se a znovu vrátí 
      E7              Ami 
   a melodie se opakuje. 
2. Člověk hlavně nadává na komáry 
   a trpí, když mu moli žerou šat, 
   když červotoč se zavrtá do almary 
   a housenky se slezou na salát. 
*: Obdivujem roupy, co je táhne, 
   tady ještě jasno nemáme, 
   po čem jejich organismus prahne, 
   zatím ještě stále bádáme. 
R: Zatím ještě stále bádáme, 
   zatím recept v ruce nemáme. 
   Zatím se pohodlně ztratí 
   tasemnice v našich útrobách, 
   i mandelinka v bramborové nati, 
   stejně jako myši v zásobách. 
3. Jednou to tak bude zařízeno, 
   že se nikdo zdarma nenají, 
   parazitům bude odzvoněno, 
   už dnes je nikde rádi nemají. 
R: Neboť člověku berou sílu, pijí krev, 
   probouzejí v něm hněv, 
   probouzejí v něm návaly zlosti, 
   ale až je člověk vyžene, 
   pracovních sil zas bude mít dosti, 
   ať mi nikdo neříká, že ne!