Souhvězdí Žab

Dobeš Pavel

               Emi                 H7 
1. Při jednom ze svých vesmírných letů, 
                              Emi 
   jelikož po nocích cestuji rád, 
            G                 D 
   za zády nechal jsem naši planetu 
       C                  H7 
   a přistál v souhvězdí Žab. 
               Emi              H7 
   Čekal jsem hojnost a úrodné roky, 
                                    Emi 
   přátelský vzduch a vodu z křišťálu, 
              D                G 
   malebnou krajinu s horskými oky, 
           F#7                     H7 
   jejichž odlesky se tříští o skálu. 
               Emi                   Ami 
R: Lítal jsem nad krajinou až do mraků, 
               D7           G 
   honil se s motýli mezi květy, 
                Emi                 C 
   zpíval jsem písně hvězdných tuláků, 
   Ami7                 H7 
   objevoval vzdálené světy. 
2. Stopadesát let jsem prožil v jejich světě 
   za jediný moment svého snu, 
   stopadesát roku byl jsem žábou na planetě 
   s odříznutou cestou ke kosmu. 
   A strašná gravitace mne ku prameni táhla, 
   na němž kdo sedí, už nemůže se hnout, 
   na koho kdy ta rozkošnice sáhla, 
   nemůže už nikdy nebem plout. 
R: Nepozná úlety až do mraků, 
   večírky s motýli mezi květy, 
   nerozumí písním tuláků, 
   neupřímně zní jeho věty. 
3. A jenom budík mi zvoněním naději dává, 
   že rozum zas nalezne svůj klid, 
   jsem přece člověk, copak jsem žába, 
   vždyť já se přece mohu probudit 
   a zpívat všem, kteří jste tu 
   a kdo z vás po nocích cestuje rád, 
   až poletíte vstříc novému světu, 
   pozor na souhvězdí Žab. 
   Lítejte nad krajinou až do mraků, 
   hoňte se s motýli mezi květy, 
   zpívejte písně hvězdných tuláků, 
   objevujte vzdálené světy. 
              E                  H7 
*: Souhvězdí Žab se pozná velmi lehce, 
                             Emi 
   tamní obyvatelé jsou zelení, 
           D7             G 
   zelené mozky v zelené lebce 
     F#7                       H7 E 
   a od huby jim šlehají plameny.