Spolužák

Dobeš Pavel

         G 
*: Když po dvaceti letech potkáš kamaráda, 
                             Ami 
   se kterým sis na vojáky hrál, 
    D7 
   na četníky, na zloděje, na semafor u koleje, 
                          G 
   na kuřáky listí a tak dál, 
   na doktory medicíny a na ještě větší klukoviny, 
          G7           C 
   až se dětský rozum červenal, 
    Ami                            D7 
   může to být radost, nebo jenom taktu zadost, 
                           g 
   může se stát, že půjde dál. 
                              D7 
1. A ty budeš stát v dlouhé chodbě 
                         G 
   a pohled z něj nespustíš, 
                         D7 
   dokud ti neselžou oči obě, 
                                    G 
   dokud to všechno v sobě nepřekřičíš. 
2. Kdybys byl poeta, napsal bys báseň, 
   kdybys ho neznal, snad bys mu záviděl, 
   ale ty jseš klaun a o otci blázen, 
   jakého nikdo ještě neviděl. 
3. Odcházíš dolů mezi náklaďáky 
   a mezi lidi, co tě pozdraví, 
   dají ti panáka, žádné dlouhé fraky 
   panáka na kuráž a na zdraví. 
4. A pak tě viděj' lidi v telefonní budce, 
   změněným hlasem přes kapesník špinavý 
   jak křičíš:"Chci mluvit s kamarádem," 
   a telefon se s tebou nebaví. 
5. My všichni měli kdysi spolužáky, 
   v myšlenkách vracíme se znovu do školy, 
   pešek okolo nás chodívá taky 
   a máme obyčejné idoly. 
6. A tak nás viděj' lidi v telefonní budce, 
   změněným hlasem přes kapesník špinavý 
   jak křičíme:"Chci mluvit s kamarádem," 
   a telefon se s námi nebaví.