O Pilníku, Svidříku, Vénovi a Hedvice

Dobeš Pavel

   Hmi C D7 G Hmi C D7 G 
 
    Hmi       C         D7         G 
1. Pilník je zastrčená pohraniční víska, 
      Hmi      C     D7        G 
   v té vísce žije vdovec Vokatý, 
      Hmi     C            D7             G 
   z Pilníka do Svidříka vlak jen jednou píská 
   Hmi       C          D7       G Hmi C D7 G 
   a ve Svidříku žijou ňácí Bohatí. 
2. Bohatství Bohatých je v tom, že mají Vénu, 
   a vdovec Vokatý má dceru Hedviku, 
   Véna v ní poznal jednoduchou ženu 
   a jezdil za ní vlakem do Pilníku. 
3. Každičkou sobotu, za sucha i deště, 
   v zimě i v létě stála u trati, 
   lámal ji řečmi o společné cestě, 
   která se před nimi v dálce klikatí. 
4. Co bílých lodí oceány kříží, 
   co ptáků lítá na svých křídlech oblohou, 
   a naše cesty do těch dálek aspoň míří, 
   když už tam nahoru za nimi nemohou. 
5. Když chlapec odjel, měla v hlavě balet, 
   myšlenky šťastně skotačily za Vénou 
   po všech těch vzdušných zámcích z levných karet, 
   musela si je vázat mašlí červenou. 
6. Hedvice bylo nadosmrti nanic, 
   když Vénu sesbírali ráno po poli, 
   nějak se zamontoval do přechodu hranic 
   a v noci byla šťára v celém okolí. 
7. Šetření skončilo, a jí, jako ňáký dámě, 
   projevil účast starší seladon, 
   přidržel dveře a nabídl jí rámě, 
   úředník z okresního města Ypsilon. 
8. 'Děkuji, nechci,' řekla, 'cožpak city kradu, 
   cožpak jsme nebyli šťastní a bohatí, 
   vevnitř v mé hlavě, tam úplně vzadu 
   žádná zvláštní cesta už se neklikatí.' 
9. 'Vím, že z těch lodí, o kterých všichni sníme, 
   nikdy žádná pro nás neplula přes oceán, 
   byla jsem ráda za všechny šťastné chvíle, 
   chcete-li, u přepážky vám je odevzdám.' 
10. Nechce se vždycky jen smát anebo brečet, 
    nedá se vždycky všemu rozumět, 
    co po vodě v moři, to je po lidských řečech, 
    v srdci to hoří a už nehřeje ...