Ascalona

táborová klasika

    C        Emi    F   C  G              C 
1. Táborák zvolna zhasíná, osada už jde spát, 
    F           C        D7              G 
   kytara tiše doznívá, do duše padá chlad, 
     C       Emi  F     C  G               C 
   stařičký šerif už líně ruku po láhvi vztáh', 
    F             C          D7              G 
   pistole chová na klíně, brouká si v temnotách. 
     G             C    C7         F 
R: Když jsem byl mlád, bývala Ascalona 
    Fmi     C         G           C 
   nejhezčí osadou, kterou jsem znal, 
    G         C   C7         F 
   jak častokrát hýřila Ascalona 
    Fmi     C        G            C 
   divokou náladou, již Bůh nám přál, 
     C7        F                 C 
   však slávě pistolí už zvolna dozvání 
      C7    F       D7      G 
   a lesem nehlučí to vlčí volání, 
              C     C7             F 
   já půjdu spát, však vlajka Ascalony 
    Fmi      C          G       C 
   musí nad mým hrobem navěky vlát. 
2. Vyschly už láhve na stole, pohasl ohňů žár, 
   šerif své těžké pistole pověsil na stožár, 
   na vlajku smutně se dívá, kytaru pohladí 
   a jeho hlava šedivá vzpomíná na mládí. 
R: