Song propuštěného aparátníka

Jahelka Ivo

   D             G       D     C     G     A D 
1. Utrpěl jsem krutou ztrátu, těžký je můj osud, 
    A               D   G     C    G        D G 
   neb' už nejsem v aparátu, jako byl jsem dosud, 
     Ami            H7             Emi      H7 
   dvacet let jsem věrně sloužil proletariátu, 
   Emi          D                G    D  A D 
   a včera se smutně ploužil ze sekretariátu. 
2. Kam já jenom, ubohý, se kádrově teď včlením, 
   bez vedoucí úlohy se život rychle mění 
   a ten, kdo mi lezl včera do zadku jak pako, 
   s úsměvem dnes za večera do téhož mě nakop'. 
    Hmi        F#mi        G            F#mi 
R: Jako zlato bez karátu jsem bez svého aparátu, 
   Hmi A   D   G   D            A   D 
   aparát, aparát, už není můj kamarád. 
3. Že prý nejsem řádně vzdělán a pro jevy mumlu, 
   tak z toho si houby dělám já, absolvent VUMLu, 
   ke klasikům do učení, tam jsou věci skryty, 
   a krizové poučení nad všechny maturity. 
4. Že zdravotně z toho trop jsem, marně hlásím vládám, 
   už je konec se SANOPZem, na Bulovce strádám, 
   naše prý se rovnat může zdravotnictví světu: 
   na pokoji osm lůžek, a nás deset je tu. 
R: Kdo se o mě postará tu, když už nejsem v aparátu, 
   aparát, aparát, zase bych tam šlapal rád. 
5. Co můj obchod separátní s dovozovým žvancem, 
   kam jsem jako aparátník chodil s velkým rancem, 
   copak můžu brát to s klidem: místo kentky marska, 
   k tomu ňákej inteligent jí můj sýr ze Švýcarska. 
6. Měl jsem Tatru 613, předtím šetstettrojku, 
   dneska už je všechno jináč, čert vem pěrestrojku, 
   fajn bylo bez revoluce i bez demonstrací, 
   nakonec snad budu nucen živiti se prací. 
R: Jak k hranicím ostny drátu patřil jsem já k aparátu, 
   aparát, aparát, kde teď budu spát a brát?