Balada zimní o smutném osudu zdomácnělého divočáka

Jahelka Ivo

    Ami       G     Hmi         F#mi 
1. Na horské boudě tam, co je Kvilda, 
     G   D     G    D   C        E 
   pracoval v kotelně mladý muž Vilda, 
    Ami     G    Hmi       F#mi 
   veselou myslí oplýval stále, 
    G    D   G     D   Bb       A  A7 
   žertíky, legrácky, no a tak dále, 
    D                 C 
   ze všeho nejradši měl ale sázku, 
    G              D    A 
   sázel s kýmkoli o cokoli, 
    D                   G       F#mi 
   jednu tu sázku bych měl na ukázku, 
    G                   A     D 
   dál ať už promluví protokoly. 
2. Vilda byl známý lyžařský koumes, 
   trénoval pod lesem, měl už tam svou mez, 
   přesvědčen o svém lyžařském umu 
   vsadil se s kuchařem u láhve rumu, 
   že klidně naučí lyžovat Vaška, 
   stanovil si tak cíl velmi smělý, 
   možná vám připadá to jako fraška - 
   - Vašek byl divočák zdomácnělý. 
3. Posílil Vilda na výhru šance, 
   zhotovil sněžnice pro Vaška-kance, 
   a když měl přes den v kotelně topit, 
   vymýšlel vázání pro úchyt kopyt. 
   Za týden na kopec ved' Vilda kňoura, 
   lyže mu k paznehtům připevnil hned, 
   nic platná nebyla kňourovi vzpoura, 
   proti své vůli byl postrčen vpřed. 
4. O kousek níže právě v tu chvíli 
   přijížděl po cestě trabantík bílý, 
   v něm, značně lízlí, se vsedě-vkleče 
   vraceli myslivci z poslední leče, 
   vesele smáli se pomezi doušky, 
   že domů nepůjdou, pěli v triu, 
   ztichli tam sto metrů vod staré soušky, 
   mysleli, že už jsou v deliriu. 
5. Co se to řítí proti nim z Hamru, 
   Stenmark to nebude, ani Franz Klammerů, 
   kdo to kdy viděl na týhle trase, 
   na lyžích z kopce jet divoký prase? 
   Stojeden kilogram hmotnosti kňoura 
   srazil se s trabantam jak tvrdá pěst, 
   modřiny, boule a ve dveřích ďoura, 
   tak Vaškův poslední skončil se sjezd. 
    G            A        D          G D 
R: Vilda sezval kamarády na vepřové hody, 
    F#mi         Hmi        G       A     D 
   soud mu určil osm tisíc na náhradu škody.