Píseň pro copatou holku

Kiďák Vojta Tomáško

        G                       C                  G 
1. Jak teplá náruč milenky je tráva sluncem prohřátá, 
                              C                      G 
   a stráně ještě netuší, že za dveřmi už dupe bílý kůň, 
     Hmi                        C               G 
   pražce voní létem, po nich krásná holka copatá 
                 F                       C G 
   jde k nám, a černý vlasy jako lesklá tůň. 
2. V puse stéblo trávy, a naoko se tvářím, že ji neznám, 
   prostě zase jedna, mám se zbláznit, zboří se snad svět, 
   až si vlasy rozpustí a nabídne je k pohlazení hvězdám, 
   tak vím, že těm hvězdám budu závidět. 
3. Co krásnejch holek copatejch se po tom světě trávou brouzdá, 
   spletou hlavu tulákům a netuší, že léto chodí spát, 
   v opuštěných hnízdech ptáků paní Zima bílé karty rozdá, 
   pojď blíž, abych ti moh' dlaně dechem hřát. 
4. Až první ledy povolí a slunce trávě řekne: helou, vstávej, 
   už dávno budu na cestě, abych, bože, něco nepropás', 
   najdu první sněženku a komu ji dám, jen si klidně hádej, 
   kdo ví, možná černý copy ustřih' mráz, kdo ví ...