Své Rocky Mountains

Kiďák Vojta Tomáško

       A 
1. Je srpnový pátek a na horách sněží, 
    D 
   někdo jde vzhůru a někdo si věří, 
     A               D                A 
   krosna na zádech tíží jak žulový blok, 
   zatímco dole je léto a stromy 
      D 
   a silácký řeči těch, co se bojí 
    A            D              A 
   do bílé pláně udělat první krok. 
          D                  G 
R: Ale vždycky se najdou a znovu to zkouší, 
     D                A 
   slunce jak plamen bodá je v očích, 
     E                D                  A 
   rvou se jak koně, jen aby našli své "já". 
2. Sklonil jsem hlavu a ptal se sám sebe, 
   jestli jak oni mám to svoje nebe 
   tak blízko na dosah a nejsem na kolenou, 
   bez velkých řečí a ohraných frází 
   vstával jsem do tmy a nejmíň mi schází 
   publikum, co chce mít za každou cenu svý show. 
R: 
3. Možná mám poslední, poslední šanci 
   vzít svoji víru a v ledovém tanci 
   na vrchol vynést svou vlajku a vidět ji vlát, 
   má každý před sebou své Rocky Mountains, 
   svůj kopec z dětství, co zdál se být zlatý, 
   kolik jich ztratilo cepín a muselo vzdát? 
R: 
R: 
R: 
R: