Dan, zvaný "Svatý"

Greenhorns

         Dmi         F               C           Dmi 
1. Když padlo sucho na Queensland a bylo k padnutí, 
                        Bb          C         A 
   sjelo pár volskejch potahů se k tůni smrdutý, 
      Dmi          F                 C          A 
   a ještě k zemi nekles' prach s jazyky od bláta, 
    Dmi          Bb         C         Dmi 
   pili tu vodu nevábnou muži i zvířata. 
2. Pak každý z vozků proklínal to sucho do dáli, 
   jen Dan, ten stranou vzteku stál, "Svatý" mu říkali, 
   ten k tichosti je nabádal, prý je to boží plán, 
   však dobré konce připraví svým věrným jejich pán. 
3. Když občas z volských potahů některý zcepeněl, 
   Danovi táhli dál a dál, prý Pánbůh nad ním bděl, 
   když pak i jeho tahoun pad', Dan neznal hněv a vztek, 
   jen pohled upřel do mraků a na kolena klek'. 
4. "Oběť vzals' mi z postrojů, vím dobře, všechno smíš, 
   věřím, dalších tahounů mých že ušetříš," 
   však nazítří zas další zhas', a další, jak čas šel, 
   dál útěchu svou v modlitbách nacházel Daniel. 
5. Už o sedmnáct tahounů přišel za ten čas Dan, 
   i pro "Svatého" zdá se to být příliš krutá daň, 
   a když poslední z tahounů vedle jen těžce stál, 
   ve svatých očích Danových divoký zápas vzplál. 
6. A jeho ruka hněvivě nabrala k nebi směr, 
   "poslední zbyl, tak si ho vem, sám je mi na prdel," 
   v tom zahřměl hrom, sjel z nebe blesk a liják bušil zem, 
   a v proudech vody ležel Dan tím bleskem zasažen.