Zlaté dny

Greenhorns

         A                     D 
1. Zbyl noci proužek tenký a stárnem, hochu, s ním, 
        A                      D 
   tak dolej naše sklenky a vzpomeň zlatých dní, 
        F# 
   kdy rozlétly se zprávy, co zvedly celý Jih, 
                                                   Hmi 
   a řeknu rád: byls' kamarád v těch dobách bouřlivých. 
2. Jak v novém Eldoradu se všichni viděli, 
   těm smyslům plným hladu dny zvolna míjely, 
   muž v sebe zadumaný se rázem rozvířil 
   a celý rok ten lidský tok jen k západu se lil. 
3. Kol hrubých stezek v buši zněl halas výčepů, 
   kam jezdci s drsnou duší se táhli poslepu, 
   tu přišlo vzpomínání a zazněl náhle zpěv, 
   zněl z plných plic, snad ještě víc, a rudě žhnula krev. 
4. Když campy ještě spaly a dým jen slabě táh', 
   tu zazněl dusot z dáli, kde strměl horský svah, 
   šest koní rozpěněných zář lamp a prudký cval, 
   to Cobb a spol. se mihnul kol a s poštou pádil dál. 
5. Ty barvy zlatých polí a krása časů rán, 
   ten obraz v očích bolí a nebyl malován, 
   muž s klouboukem a struhou snad vyšel z rytiny 
   a mnohý šat se může zdát být z dávné ciziny. 
6. Zní rány od mýtiny, kde padá další kmen 
   a zvoní kovadliny, vzduch sténá rozechvěn, 
   a rumpál v čepech skřípe a hlučí robota, 
   tam v údolí se nad poli směs vlajek třepotá. 
7. Když nesmálo se štěstí, tak šlo se o kus dál, 
   muž jenom sevřel pěsti a s osudem se rval, 
   lví srdce měli muži, co stvořili nám zem, 
   a zlatý Jih už zůstal v nich a stal se domovem. 
8. Už přešla zlatá sláva a spadla opona, 
   zas v campech roste tráva a div se nekoná, 
   je konec dobrodružství a zestřízlivěl zrak 
   a mocný buš je spoután už a přijel první vlak.