Nádraží

Radek Čihák

 
Měli tam kytaru, hráli mi z duše 
čekal jsem na lásku a doufal ve štěstí 
Snad se jen zdrželo právě v těch strunách 
mé srdce hořelo a zpívalo s nimi 
 
Stál jsem na nádraží, přál jsem si znít 
rytmem dvou kolejí – písní ta někam… 
Kvílení oceli v poledne v pondělí 
je dvanáct dvacet pět, zastávka: Divnej svět 
 
Slunce, ach Sluníčko, na cestě do zítřka 
za oknem záchodku posíláš psaníčka zlatovlasá 
Na tomhle nádraží víckrát se nesejdem 
co na tom záleží: skutečnost nebo sen 
   nejsem a nebo jsem 
   vagony naráží 
   přijdem a odejdem 
 
Ozvěny z podchodu vrtěly oháňkou 
okamžik v příběhu bez času plynul 
Svět v pasti vteřiny jak velkofilm před smrtí 
Výpravčí pokyne: Na lásku se nečeká 
 
Myšlenky pryč odjely načerno druhou třídou 
rychlík či pantograf – nezměnitelný stav 
Na lásku se nečeká, láska se dává 
Je dvanáct dvacet pět – zastávka: Obyčejnej svět 
 
Slunce, ach Sluníčko, na cestě do zítřka...