Na břehu

Radek Čihák

 
 
Černá tma se rozestoupí – blíž 
Na konci světa  světlo jasné rovněž zhasne, víš 
Znalý konce, nevyrušíš čas 
Řádky touhy, čáry šmouhy 
Na polštáři zůstal pouhý vlas 
 
V hodinách se tikot stmívá 
První stín má temný klín 
Vesmír se dnes neukrývá, vesmír má barvu žlutou 
k půlnoci se pomodlím 
 
ref:  	Stanul jsem na břehu a sbírám odvahu 
	střelka se točí dokola, vzhůru či dolů po svahu 
	Svírán prostorem: Mám přání: Nemít přání 
	Až se kola rozjedou, syrou tmou 
	tehdy se zase hloupě budu ptát, proč se vše musí stát 
	Až se kola rozjedou, od tebe za tebou 
	zeptám se vody, ohně, vzduchu a hejna duchů 
 
Svíčka letí a na stropě je bezejmenný kříž 
Zvonek cinká, láska spinká, kámen nůžky, papír, bič a plyš 
Okna píseň oprýskaná něžně vzdychá tónem paměti 
Vírou zmáčen, pochybami vláčen 
na polštáři slzy z perleti 
 
Kalich vůní prochází se pokojem, v němž zbytky dechu sál 
Zaklínání nad svítáním – v boji loutek nikdo nevyhrál 
Meluzína zapomíná na bonton, když hučí vzkazy loňských doteků 
Slůvka dálek, prázdný šálek, zajíknutý pokoj v úleku 
 
ref:  	Stanul jsem na břehu a sbírám odvahu...