Jako vždycky

Radek Čihák

 
 
Jako vždycky svítí lampy,děda oťukává zem 
Stále stejný stíny města kde to jsem? 
Televize šahá do tmy, běžím znova do ulic 
najít aspoň malý vrátka – zase nic 
 
Pokryteckej chodník láká, stejně za rohem to znám 
ač to nemá smysl, stejně utíkám 
V autobuse pasažéři, šofér v duchu usíná 
někde vzadu brečí dítě, už je tma 
 
	ref: 	Kde jsou ty pěsti, co denně do zdi buší 
		ztratily se v ulicích, tak zase musim jít 
		Kde jsou ty tváře, ty miliony duší 
		co si daly slovo ve čtrnácti, že chtěj žít? 
 
Zkouším kliky, obezváním zvonky, tady asi nikdo nebydlí 
náměstíčka, parky, dvorky, domky – bez lidí 
Feťák, děvka, taxikář či fízl, pasák poslanec a cizí pán 
venku zkrátka není vůbec nikdo – každý sám 
 
Kolikrát jsem chtěl už zmizet, kolikrát jsem toužil jít 
Zapomněl jsem vždycky kudy – a byl klid 
Děda holí vyťukává rytmus marných nadějí 
Poslední je někde skrytá – v závěji 
 
	ref: 	Kde jsou ty pěsti, co denně do zdi buší