Džínový smutky

vlastní

Džínový smutky 
 
D 
Letí nad krajínou éro, zalétává do mraků, 
čistí obzor lidských dálek, zasněžených bodláků. 
     G                A7                D            G 
Lidé pozorují zpříma, poslouchají hudbu křídel téměř ptačích, 
     D                 A7              D 
ruce roztáhnou a padaj mezi díla chrobáků. 
 
Potkáváme každý ráno, každej večer, jak se dá. 
Do očí se nedíváme a jsme někde, kde se zdá. 
Smutný, šedivý a prázdný kostým Pierota někde v koutě visí, 
sny nám umírají mladý, ať nám vlezou na záda. 
 
             Emi   A7     D 
R: Zakouřený sál a kytary zvoní, 
            Emi      A7           D 
   záda narovnaj se, v koutě růže voní. 
         G          A7             D               G 
   Dejte víru nám a příjdem první, vezmem šaty sálový, 
         D                  A7          D 
   zatím vydrží nám všechny smutky džínový. 
 
Letí nad krajinou éro, kdysi tady lítal čáp. 
Pod tou hřívou dlouhejch vlasů zůsta a ne jeden chlap. 
Čekání a bezvýchodnost rukou váže šátky na očích, 
zatím stojíš, potom nevíš, kam bys vlastně rovně šláp. 
 
Kostky dlažební se táhnou až k okraji obzoru, 
vymydlení, ostříhaní ptáci nevylétnou nahoru, 
nejdou sami, kdo se k sobě staví jako skály žulový, 
i když malé jsou, tak uvnitř nosí srdce z mramoru. 
 
R: Zakouřený ...