Barmanka

Maxa Martin

Ami  Ami/C  F  E  Ami  Ami/C  F  E

          Ami              Ami/C          F                  F       
1. Jestli vám to už pánové neladí, klidně hrajte dál, mně to nevadí. 
   Ami                 Ami/C     F              E            
   Jsem tady beztak už poslední, komu tu můžete hrát. 
          C                   G             Fmaj7         E              
   Jestli venku už svou hlavu slunce zvedá, tady je tma a barmanka bledá 
   C               G          Fmaj7             E           
   ještě mi nalévá do karafy, atak se mi nechce spát. 
         C                G         Fmaj7                E              C                 G
   Ikdyž noc už mi vysála prkenici, v kapse mi zbylo pár drobných mincí a přede mnou víno ve
            Fmaj7            E             Ami Ami/C F E Ami Ami/C F E
   sklenici ještě se leskne, hrajte klidně dál.
                                                         
2. Pokud vám milí pánové připadá, že ta bardáma pomalu uvadá 
          Ami Ami/C F E
   a že nejiskří jako za mlada a nálada upadá.
   Řeknu vám, hoši, stačí zavřít oči, vplížít se pod vrásky nad obočím 
   a život zas jak na kolotoči točí se jako dřív. 
   Zase vidím ty černý prameny vlasů, výstřih málem až do půl pasu 
   a jako za starých dobrých časů hosty, jak u báru o spásu žadoní

        C                G             Fmaj                 E        
R: Zase vidím ty básníky prokletý, jak v koutě tu píšou svý sonety 
     C                 G            Fmaj7 
   a do vlasů prší jim konfety jako déšť. 
   E   C                   G       Fmaj7             E                
   Sám sebe, jak v zářivým žaketu, líbám ji na tvář az parketu 
          C              G          Fmaj E    Ami
   slyším ozvěnu starýho kupletu se nést jako dým

                       Ami/C  F  E  Ami  Ami/C  F  E
Mezihra (sólo kytara):

3. Už tu neprší barevný konfety, jen čas nám utáhl korzety. 
   I dnes, až den spustí rolety, na tom nejspíš nebudem líp. 
   Vlasně vím, že tu spatříme stejný tváře, stránky co vypadli z kalendáře, 
   ty co už patří do inventáře,právě tak jako my dva. 
   Jenže nám dvěma stačí zavřít oči, vplížit se pod vrásky nad obočím 
   a všechno zas jak na kolotoči, točí se kolem nás jako dřív.
                                                                                                                                                                                               
R: Zase vidím ty básníky prokletý, jak v koutě tu píšou svý sonety 
   a do vlasů prší jim konfety jako déšť. 
   Sám sebe, jak v zářivým žaketu, líbám ji na tvář az parketu 
                                         Ami  Ami/C F E Ami Ami/C F E Ami Ami/C F E Ami Ami/C F E Ami
   slyším ozvěnu starýho kupletu se nést jako dým