Baltimore

Taxmeni

Baltimore 
Taxmeni 
 
Žena má mne přemlouvala aspoň deset let 
Než farmu svou po tátovi jsem prodal za pár set 
A vlak nás potom odvez až do dálek za obzor 
Tam kde ze tmy vstříc nám svítil Baltimore 
 
V té záři městských světel které stíny mění v den 
Řekla mi aniž by váhala a dál už nejedem 
Někdy nadšení je nakažlivý jako černej mor 
Mně se líbilo jak svítil Baltimore 
 
A potom přišly všední dny a práce stále víc 
Po práci každý večer z okna mávala mi vstříc 
Ač unaven já nikdy jsem se nezmoh na odpor 
Když mě vedla tam kde svítí Baltimore 
 
Marně jsem se pokoušel svou ženu přesvědčit 
Že městská záře mě vůbec nebaví 
Teď chápu že bez těch světel snad nedokáže žít 
A já jedu sám zas do těch míst kde slunce svítí z hor 
Pro mou ženu ať si svítí Baltimore 
 
E A E A H E (sloka) 
H E H (ref)