Já tu jsem

Vondráčková Helena

Přijdu tam a přijdu sem, 
on tu není, já tu jsem. 
Jdu s úsvitem i tmou se dám, 
co jen koutů prohledám, 
co míst, 
odmítám i jíst.

Má-li tvář, snad má i byt. 
Někde poblíž měl by být. 
Jak s tímhle hnout, s tím rébusem, 
že on mě nezná, já tu jsem. 

A mám sto nadějí i bázní, 
jak léta jednou znádherní. 
Vždyť z nás dvou mohli být dva blázni 
a zvlášť jsme oba průměrní. 

To vím, 
nevím jen, co s tím? 

Přímo běž a přímo hleď, 
co mě čeká, já chci teď. 
S tím jdu tam a s tím jdu sem, 
marně volám, já tu jsem. 

A znám jak nesnadné je létat, 
když křídla se už ztrácejí. 
Když máme za sebou ta léta, 
kdy svět byl jednou ranvejí. 

To vím, 
nevím jen, co s tím? 

Blízko byl snad krůček jen. 
V knize zapsán přítomen. 
Tak čím to je, že nejde sem? 
A vůbec nedbá, já že sem. 

A mám sto nadějí i bázní, 
jak léta jednou znádherní. 
Vždyť z nás dvou mohli být dva blázni 
a zvlášť jsme oba průměrní. 

Co s tím, 
čekám dál a vím, 
hledám dál a vím. 

Ať jdu tam, či přijdu sem, 
je to fajn říct: Já tu jsem.